Generace Chronických rozdělávačů, disciplína a Paradox jednoduchosti.
- Matěj Kozák
- 8. 9.
- Minut čtení: 4
V hlavních rolích, v českém znění: Ego 😎 a Růžové brýle ✨.
Jasný, to bude brnkačka. Zítra vám to pošlu hotový. 💪🏼
- Věta, která mi v životě pěkně zavařila.
Nedávno si jeden můj kolega nechal ušít pár košilí a obleků na míru v jedný továrně v Thajsku. A jelikož byly za super cenu a byl s nimi spokojenej, rozhodl se si objednat další. S tím, že by tentokrát dal možnost i ostatním lidem z firmy. Jako když si objednáváte jídlo z Woltu a tak nabídnete kolegům, jestli se chtěj přidat.
Aby byl ten proces co nejvíc efektivní, přišel s nápadem. Vytvoříme jednoduchej formulář, kterej pak rozešleme lidem ve firmě, oni ho vyplní, za měsíc nám všem přijdou hotový obleky a všichni budou šťastný! ✨🌈
A právě s vytvořením formuláře se obrátil na mě. Řešit podobný úkoly mě baví a se vší skromností si troufnu říct, že jsem v tom dobrej. 😎 Většina mejch kolegů naopak podobný úkoly nesnáší a tak je radši delegujou.
Po pár minutovém hovoru jsem se nadšeně pustil do práce. Založil jsem Google formulář, nastavil barvy, text a začal psát. No jo, ale... Jak to vlastně bude s placením? Bude nějaká záloha? Objevovalo se čím dál více neznámých. A tak jsem se začal ptát. 💬
,,Ahoj, prosímtě co všechno si vlastně přesně budou ty lidi moct objednat?"
,,Čau! Oblek, košili, kalhoty, kabát..."
,,Ok, a bude to Business, Smart nebo Casual?"
,,Bude tam i dámský oblečení nebo jenom pánský 🤔?"
,,Hmm, tohle asi nebude tak easy jak jsme si mysleli... 😅"
,,Hele a co ty barvy? Ty tam vlastně vůbec nemáme vyřešený... 👀"
,, 🤦🏼♂️ ...sakra."
Nebudu tu přepisovat celou konverzaci, ale už teď je jasný, že se z jednoduchýho formuláře stal projekt, kterej byl děravej jak cedník. Ne proto, že bych byl hloupej. Ale proto, že jsem se do něj vrhl po hlavě. Nechal jsem se unýst idealizovanou představou kouzelnýho formuláře, kterej každej vyplní správně, všechno pochopí a nikdy se nepřeklepne. Díval jsem se skrz ony Růžový brejle ✨ a úplně zapoměl na Paradox jednoduchosti...
Paradox jednoduchosti
Čím jednodušší produkt chcete vytvořit, tím náročnější bude jeho vývoj.
V roce 2007 vyšel první iPhone. 📱 Oproti tehdejším telefonům byl až bizarně jednoduchej. Zepředu jste viděli jen (na tu dobu) obrovskou dotykovou obrazovku a slavnej "Home button". A to bylo vše. iPhone zvládl ovládat každej. I děti, který ještě neuměly pořádně mluvit. Na vývoj takhle jednoduchýho produktu pracovaly v Applu stovky inženýrů přes 2,5 roku a v přepočtu na dnešní ceny jeho vývoj stál téměř 5,5 miliardy Kč. 💸
Teď už víme, proč se často ze zdánlivě jednoduchého úkolu stane několikatýdenní projekt. Proč se tedy do podobných šíleností vůbec pouštíme? 🤔
Disciplína a generace chronických rozdělávačů
Občas se u nás na poradě objevoval kolega, kterej se pro něco vždycky strašně nadchnul. Přilítnul na poradu s tím, že se rozhodl změnit to, jakou rukou si čistí zuby. 🪥 Že je to součást jeho cesty za lepším já a že právě čištění zubů druhou rukou ho vysvobodí ze zajetejch kolejí. 💪🏼 Na další poradě sedí v tichu a když jsem se ho zeptl, jakou rukou si teď čistí zuby, tak odpověděl, že tou co vždycky. Co se stalo?
Na Instagramu viděl video úspěšnýho mladýho borce s Porsche, kterej si jednoho dne začal čistit zuby druhou rukou. A od toho dne se prej všechno změnilo a stal se úspěšným. 📈 Už ale neukázal, že klíčem k úspěchu byla hnusná, nudná práce, která rok nepřinášela výsledky, musel několikrát začínat od začátku a že změna ruky při čištění zubů bylo jen symbolický gesto, kterým si klučina s Porsche připomínal svý rozhodnutí. Tohle už kolega neviděl a když se po dvou tejdnech čištění zubů druhou rukou nic nezměnilo, vrátil se k tomu, co dělal doteď. 🔄
Zdá se to jako prkotina, ale takhle fungujeme. Sám jsem si toho u sebe všiml. 🪞 A ironicky jsem se začal učit opravdu pracovat a dotahovat věci až po 3 letech podnikání.
Naučit se věci dodělávat se učím druhý měsíc a pořád mi to nejde. Neskutečně mě to štve. Nechápu, jak jsem doteď mohl fungovat. Ale mám na sebe bejt naštvanej? Nebo bych měl bejt naopak hrdej na to, že jsem si přiznal svojí slabou stránku a už druhej měsíc na ní aktivně pracuju? Jsem na sebe hrdej. Kurva hrdej. 🔥 Protože oproti většině lidí ze svojí generace budu mít obrovskou výhodu.
Příběh s formulářem mě naučil dvě věci.
1) Nerozhodovat se zbrkle a v emocích a místo toho si dát prostor na analýzu toho, do čeho se chci pustit. 🧠
2) Nevzdávat se a přijmout zodpovědnost za svoje rozhodnutí, i když nebylo zrovna nejmoudřejší. 🫡
Disciplína je klíčová vlastnost – nejen v práci, ale i v oblasti peněz. Naše generace s ní bojuje nejvíc. Sám se s disciplínou peru na denní bázi.
Po letech poradenské praxe vím, že právě nedostatek disciplíny je hlavní důvod, proč si hodně lidí nesplní sen o vlastním bydlení nebo bude celý život žít od výplaty k výplatě.
Díky projektu Peníze v pohodě můžeš získat parťáka, který ti pomůže vybudovat si rezervu nebo udržet nervy na uzdě v momentech, kdy ti nevyšel měsíc v práci.
Pokud tě myšlenka mít parťáka zaujala, mrkni na web projektu. 👇🏼
Komentáře